Alžběta Johanna Westonie – překladatelská soutěž

V listopadu 2012 uplyne právě 400 let od úmrtí významné humanistické básnířky Alžběty Johanny Westonie. Sice se narodila v anglickém městečku Chipping Norton, ovšem většinu svého života prožila právě v Praze. Zde také 23.11.1612 zemřela. Pochována je v kostele svatého Tomáše na Malé Straně.

Dnes je „Westonia“, jak jí přezdívali její četní latinsky píšící obdivovatelé, známá spíše odborníkům. Přesto bychom ji mohli bez nadsázky nazvat „ikonou“ evropské kultury počátku 17. století, která může mnoho nabídnout i naší současnosti. Podle dobových zpráv současníků hovořila plynně osmi jazyky, včetně angličtiny, němčiny, češtiny, francouzštiny, italštiny, klasické řečtiny a samozřejmě především latiny –, jazyka všech intelektuálů té doby. Latinsky sepsala rovněž veškerou svou poezii i korespondenci.

Alžběta vyrůstala v Praze jako schovanka slovutného alchymisty Edwarda Kelleyho, který sem přišel spolu s Johnem Deem, jedním z nejslavnějšíchm přírodních filozofů a matematiků alžbětinské Anglie. Svůj krátký život prožila v blízkosti kosmopolitního rudolfinského dvora, v kulturním prostředí ovlivněném věhlasnými osobnostmi tehdejší vědy, astronomie, literatury, hudby či výtvarného umění. Westonia byla oceňována pro svou básnickou obratnost mimo jiné i proto, že patřila k poměrně malému počtu latinsky píšících autorek; je ostatně i první známou básnířkou z českých zemí. Na podzimu roku 2012 uplyne 400 let od její smrti.

Při této příležitosti jsme se snažili oživit zájem o dílo polozapomenuté humanistické autorky a otevřeli tak širšímu publiku možnost nahlédnout do kultury rudolfinské Prahy. Ještě za jejího života byly vydány dvě sbírky jejích básní a korespondence, a ještě několik dalších skladeb, dopisů a jednotlivých básní, které se zachovaly v rukopisech.

Značná část jejího díla nikdy nebyla přeložena do češtiny a obecně existuje poměrně málo překladů, které by svou kvalitou odpovídaly dobovému významu, proslulosti a výjimečnosti této básnířky.

Proto jsme vybrali jednu z básní věnovanou Janu Barvitiovi, císařskému radovi a sekretáři, s názvem In Hortos eiusdem.

****IN HORTOS EIUSDEM****

HORTUS odoratus hic est cultissimus herbis,

BARVITI assidua cultus, et altus ope.

Hic, quoties lassum te Caesaris aula remittit,

A curis relevas pectora fessa tuis.

Hic locus est fidis etiam concessus amicis;

Hic datur aspectu colloquioque frui.

Hic audire preces viduarum, et vota clientum

Suscipere, innata pro bonitate, soles.

Sic Domino servit decoratus floribus hortus:

Atque horti Dominus gaudet honore sui.

Quid precer huis igitur ? Ne vel Zephyritida Cauri

Aut Euri rabies impetuosa fuget.

Sed vireat variis itá fructibus, atque quotannis

Suppeditet Domino munera grata suo.

Quidvé precer Domino ? Ne laedat livor in aulas

Virtuti semper qui comes esse solet.

Děkujeme všem účastníkům soutěže, všem nadšeným latinářům, kteří nám zaslali své překlady této básně. Předání cen se uskutečnilo v rámci oslav Westoniina výročí, které proběhly v sobotu 24. listopadu 2012 v kostele sv. Tomáše na Malé Straně v Praze.

Podívejte se na dva nejlepší překlady:

Do jeho zahrad

Překlad Magdalena Jacková

ZAHRADA vonná tu je a plná převzácných rostlin,

BARVITIOVA je v ní péče a námaha znát.

Zde tvé znavené srdce snadno úlevu najde,

kdykoli císařský dvůr chvíli ti k oddechu dá.

Zde je to místo, kam mohou věrní přátelé vstoupit,

zde s tebou mluvit smí, těšit se z blízkosti tvé.

Zde slýcháš prosby vdov a s dobrotou sobě vlastní

přijímáš vždycky rád přání chráněnců svých.

Tak svému pánu slouží zahrada zdobená květy

a z této pocty pak radost má i její pán.

Co mu mám tedy přát? Ať před hněvem bouřlivých vichrů

bohyně květů všech nemusí hledat si skrýš,

dál ať pánovi svému odměnou za jeho péči

přináší každý rok bohaté úrody dar.

Co ještě přát mu mám? Ať nikdy ho nezraní závist,

nejvěrnější druh, jehož má u dvora ctnost.

Barvitiova zahrada

Překlad Lucie Tešnarová

*Zahrada plná vůní skví se záplavou květů.

Tvá péče, Barvitie, a Tvoje úsilí velké.

Tady již mnohokrát jsi znavený spočinout mohl,

kdykoliv císařský dvůr mohl být bez rady Tvé.

Tady je důvěrné místo pro vzájemná setkání přátel,

tady je prostředí, v němž pohled i řeč radost dá.

Tady ve zvyku míváš přijímat poddaných díky,

taktéž vyslechnout znáš prosby ubohých vdov.

Takto poslouží pánu zahrada posetá květy,

pán z její krásy sám radost pak najevo dá.

Co mohu oběma popřát? Ať severák, co zkázu nosí,

či z jihu větrná smršť nenajdou cestu sem.

Naopak úrodu pestrou ať přináší pánovi svému,

každým rokem ať tak poskytne vítaný dar.

Jemu, co přála bych ráda? Ať dům jeho nestihne závist,

kterou vždy člověk ctný v patách za sebou má.

*

Fotografie z této oslavy zde

Titulní list Westoniina „Partheniconu“ s vyobrazením autorky s brkem v ruce a báseň určená k překladu: