skok na hlavní menu | menu sekce Aktuality


Úvod › Aktuality › Překladatelská soutěž pro znalce latiny

Aktuality

foto

Další články

Čtení dětem 2021

Městská knihovna v Praze a Moravská zemská knihovna společně loni…

Číst dál » | 29.4.2021

Praha vydala e-knihu další Expedice poezie ke Světovému dni knihy

Partnerství Prahy s německým Heidelbergem dalo vzniknout zajímavému…

Číst dál » | 22.4.2021

Svět knihy 2021

Konání letošního pražského Světa knihy se posune. Mezinárodní knižní…

Číst dál » | 22.4.2021

Cena Jiřího Ortena 2021 vyhlásila nominace

Na Cenu Jiřího Ortena 2021 byla nominována básnická sbírka Betonová…

Číst dál » | 21.4.2021

Překladatelská soutěž pro znalce latiny

Museli jste se učit latinsky na gymnáziu? Nebo jste studovali jazyk starých Římanů jen proto, že „i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále“? Pokud nyní vaše jazykové znalosti zahálejí, soutěžte s námi.

V listopadu 2012 uplynou čtyři století od smrti humanistky Alžběty Johanny Westonie (či Elisabeth Jane Weston), snad první známé básnířky z českých zemí. Westonie byla ve své době výjimečnou postavou: žena s literárními ambicemi, jež se prosadila v intelektuálních kruzích celé tehdejší Evropy. Narodila se v Anglii, žila v Čechách, měla německého manžela a psala latinsky, proto není lehké ji obvyklým způsobem zařadit do „škatulky“ té či oné národní literatury. Do Čech se dostala jako schovanka slavného magistra Kelleyho, jednoho z alchymistů, působících na dvoře císaře Rudolfa II. Byla pravou představitelkou res publica litteraria (obec vzdělanců, doslova literární republika) tehdejších evropských vzdělanců, pro něž byla společným jazykem vybroušená latina a estetickým ideálem stylově dokonalé parafráze antických vzorů. Její život a tvorba jsou tedy svérázným důkazem těsného sepětí renesančních Čech s Evropou. Její současníci, vědomi si toho, o jak nevšední zjev jde, ji nazývali „ženským Ovidiem“, „vzácným ptákem“ a „desátou múzou“.

Básnická tvorba pro ni však nebyla jen chvilkovým rozptýlením nebo stylistickým cvičením. Na rozdíl od řady humanistických tvůrců, jejichž díla se vyznačovala rétoričností a suchou racionalitou, nacházíme u Westonie také básně, kde vyjadřuje autentická duševní hnutí a hluboké city. Vždyť za svůj krátký život musela snést množství ran osudu: když její otčím zemřel, rodina upadla v nemilost a přišla o majetek; brzy po svatbě jí zemřela matka; ze sedmi dětí, jež porodila, čtyři zemřely. Sama, vyčerpána porody, zemřela v pouhých třiceti letech. Celé své dílo vytvořila během deseti let. Ještě během života jí vyšly dvě sbírky básní a korespondence. První sbírka, Poemata, byla vytištěna roku 1602 ve Frankfurtu nad Odrou, druhá, Parthenicon, pak roku 1610 v Praze. Několik dalších skladeb, dopisů a jednotlivých básní se zachovalo v rukopisech.

Westoniiny básně do češtiny překládal už v první polovině 19. století Ladislav Čelakovský, ve čtyřicátých letech 20. století pak Kamil Bednář. V roce 2003 vyšla kniha Proměny osudu, jež kromě původních latinských textů obsahuje překlady nemalé části její tvorby. Přesto však u nás Westoniino dílo i životní osudy zůstávají málo známé.

K připomenutí její památky jsme vyhlásili soutěž o překlad latinské básně In hortos eiusdem. Rádi bychom tak oživili zájem o dílo jedinečné humanistické autorky a dali širší veřejnosti možnost nahlédnout do kultury rudolfinské Prahy. Překlad básně posoudí kvalifikovaní odborníci. Uzávěrka soutěže je na konci září.

Soutěž již proběhla, vyhlášení výsledků naleznete zde.

Titulní list Westoniina Partheniconu s vyobrazením autorky.





česky | English