skok na hlavní menu | menu sekce Aktuality


Úvod › Aktuality › Od Václava k Václavovi

Aktuality

foto

Další články

Čtení dětem 2021

Městská knihovna v Praze a Moravská zemská knihovna společně loni…

Číst dál » | 29.4.2021

Praha vydala e-knihu další Expedice poezie ke Světovému dni knihy

Partnerství Prahy s německým Heidelbergem dalo vzniknout zajímavému…

Číst dál » | 22.4.2021

Svět knihy 2021

Konání letošního pražského Světa knihy se posune. Mezinárodní knižní…

Číst dál » | 22.4.2021

Cena Jiřího Ortena 2021 vyhlásila nominace

Na Cenu Jiřího Ortena 2021 byla nominována básnická sbírka Betonová…

Číst dál » | 21.4.2021

Od Václava k Václavovi

V rámci literárních střed Literárního a dramatického odboru Umělecké besedy se 7. 11. 2012 uskutečnilo v prostorách PEN klubu a ve spolupráci s ním představení nové knihy nakladatelství Torst Jméno Vokolek. Uvedl ji poprvé jako „one man show“ spoluautor Václav Vokolek (celkově ovšem již po potřetí po zámku v Děčíně a Knihovně Václava Havla), protože musel zaskočit za onemocnělého plánovaného moderátora, editora Jana Šulce.

Nakladatelství Viktora Stoilova tak pokračuje ve chvályhodném úsilí mapovat aristokraty ducha z významných českých kulturních rodů. Po Reynkových z Vysočiny (Petrkov) a Florianech z jižní Moravy (Stará Říše) přišli na řadu Vokolkovi z východních Čech. Ti svoji identitu ještě zvýrazňovali tím, že mužští potomci dostávali křestní jména zásadně od písmene V. Když se škála jmen vyčerpala, tak se i stalo, že v případě spoluautora této knihy, spisovatele, publicisty, ezoterika a také vyučujícího dějin umění na Vyšší odborné škole publicistiky Václava Vokolka (1947), došlo k zopakování tohoto jmenného cyklu.

Václav, zakladatel rodu s uměleckými sklony, provozoval tiskárnu nejprve ve Vysokém Mýtě, pak ji roku 1903 přenesl do Pardubic. Tento oponent T. G. Masaryka ve věci pravosti Rukopisů by se letos dožil již 140 let. Jeho syn Vlastimil (1903–1985) vedle tiskárny založil vydavatelství bibliofilií. Další Václavovi synové, malíř, grafik a sochař Vojmír (1910–2001), a básník, prozaik a esejista Vladimír (1913–1988) pak provozovali malé nakladatelství Paprsek. V bibliofilské edici, nazvané poeticky Lis tří bratří, pak vycházela velmi hodnotná a kultivovaná literární díla, mj. prvotiny Vladimíra Holana nebo Jana Vladislava. Vedle Vojmíra Vokolka se o jejich skvostnou grafickou úpravu a ilustrace starali Josef Čapek, Toyen nebo Jindřich Štýrský. Tyto knihy se však musely tisknout až v noci, protože přes den musela tiskárna vydělávat, a to i na vydávání těchto bibliofilií.

I když rodina udržela existenci tiskárny za první světové války, v době světové hospodářské krize i za doby nacistické okupace jen s obrovským vypětím, nic se to nevyrovnalo razanci „lidovlády“ u nás po roce 1948. Nový režim tiskárnu nejprve v roce 1950 zabavil a nechal rozbít stroje, v 60. letech byly zbourány i zbytky budov a na jejich místě byla postavena část pardubického sídliště. Nejen tohle se v bohatě obrazově vybavené knize dočtete.

Stejně jako jsou barvité osudy představitelů rodiny Vokolků za posledního zhruba půldruhého století, neméně tak dramatický je i příběh vzniku této knihy. Připravovala se plných 10 let! Páter Vrána, žijící ve Vatikánu a také účinně podporující sháněním financí na vydání řady zajímavých knižních titulů v jeho rodné zemi, totéž přislíbil i v daném případě. Všechny přesvědčoval, aby se na této knize nedrželi zkrátka. Prostě aby byla krásná, jak si to i představitelé rodu Vokolků zaslouží. Jediným omezením byla skutečnost, že by její rozsah neměl přesáhnout 500 stran. Krátce před jejím vydáním však zemřel a projekt na první pokus vzal za své… Rukopis se naštěstí dochoval a na druhý pokus se to povedlo skvěle! Je radost jí listovat a objevovat krásu uplynulého času i lidí, bohatých především svým duchem a umem.

Co je Umělecká beseda?

Literární a dramatický odbor je společně s Výtvarným a Hudebním odborem součástí dobrovolného profesního zájmového spolku Umělecká beseda, která byla založena v Praze již 15. 2. 1863 „v duchu volnosti a svobodomyslné tolerance“ předními osobnostmi české kultury, mezi nimi Bedřichem Smetanou, Josefem Mánesem, Karlem Jaromírem Erbenem, Vítězslavem Hálkem nebo Janem Evangelistou Purkyně, s cílem zbavit české kulturní prostředí provincialismu a dát mu evropský rozměr. V příští roce si tedy již připomeneme 150. výročí založení Umělecké besedy, k jejíž obnově došlo v roce 1990.

text © Jaroslav Císař

foto © Jan Novotný





česky | English